ARCHIV - Béčko: Sezóna 2005/2006 (jaro)

Trnová Blatnice 2:2 Reportage
Křelovice Blatnice 3:1 Reportage
Blatnice Všeruby 1:8 Reportage
Dobříč Blatnice 2:0 Reportage
Blatnice Kozojedy 8:1 Reportage
Vejprnice B Blatnice 1:0 Reportage
Blatnice Bezvěrov 1:2 Reportage
Nýřany B Blatnice 4:1 Reportage
Blatnice Pernarec 2:4 Reportage
Vochov Blatnice 3:0 Reportage
Blatnice Kaznějov B 2:3 Reportage
Úlice Blatnice 0:1 Reportage
Blatnice Manětín B 3:3 Reportage



Sokol Trnová (A) - Slovan Blatnice (B) 2:2 (0:2)

Na Áčko Trnové umíme zahrát

Sobota 19.11.2005 Předehrávka prvního jarního zápasu na půdě Trnové nás zaskočila takříkajíc v laufu. Jednak jsme v posledním kole zaznamenali bodový zvrat v podobě remízy v Manětíně a jednak to byla právě Trnová, se kterou jsme urvali náš první podzimní bod z celkového počtu dvou bodů :-( Důležitou roli sehrál fakt, že ihned po zápasu nás čekalo „ukončení půlsesóny“, takže se v kádru objevily některé již zapomenuté hvězdy.

Beruška bohužel nestihl přezout zimáky na VW, a tak jsme museli jet klasicky osobákama. Vzhledem k sestavě řidičů (Kimi Ézl, Niki Klofák a hlavně znalec honiček s Bundes Polizei, hrdina seriálu Kobra 11 - Gerchán) bylo jasné, že to bude RZ a ačkoliv jsme vyjeli o 15 minut pozdě, budeme na hřišti Trnové dříve než správce. Metodou start-cíl chtěl vyhrát Ézl, ale Gerchán ho zákeřně předjel na myslinckém kruháči v protisměru. Co dodat ... V Trnové panovalo vcelku příjemné zimní počasí a všichni si lebedili, že nám Roura dal vyhrávací zimní modročerné dresy. Trenéři postavili následující mančaft: goalkeeper Troška, Lesba – Baroš – FruFru – Tomek, Kobretti – Verbatov – Mirdedine – Slampárd, Klofák – Ézl. Na střídačce se tísnil Šnycl, Kodyjník a Padák, v sektoru Vlajkonoši hosté se tísnil Gerchán. Domácí obklopili hrací plochu reklamami a povzbuzujícími hesly. Kromě standardních nápisů Sokol Trnová Ultras, Sokol Trnová Holligans, Sokol Trnová Devils se objevilo i „Hola hola IV.třída volá“, což nás jednoznačně vyhecovalo. Utkání řídil Čolkův kamarád Francenstein.

První poločas byl pro Slovan doslova famózní. Domácí měli sice optickou převahu, ale nevytvořili si žádnou vážnější příležitost. Nám se osvědčily úniky po křídlech. Nenápadnou akci rozehrál zprava Kobretti, Klofák přihrál Ézlovi a ten chladnokrevně zakončil – 0:1. Domácí podporovaní pětičlenným kotlem v čele s bubeníkem se pokoušeli o vyrovnání, naráželi ale na naši neprostupnou zónovou obranu. Troška byl ve formě a podržel nás svými oblíbenými vyrážečkami nohou a jednou rukou. Psychicky labilnější hráči domácích (inteligenti z Křelovic se nezapřou) to těžce nesli a prezentovali se několika likvidačními zákroky, zejména pak zájezd na Baroše, kterému se před očima promítla kromě celého života i Bierhofova titanová tyčinka. Francensteinův váček s kartami zůstal v klidu a Pulce na lajně začal popadat amok a nahlas hodnotil arbitra (Čolkovi výroky jsou proti tomu výňatky z čítanky pro 1.stupeň ZŠ). Nenechali jsme se však unést emocemi ani podivnými výroky sudího a šli tvrdě za výsledkem. Spolupráce v útoku skutečně klapala a zanadlouho jsme se radovali podruhé, když se do vápna prosadil Klofák a ve stylu Ronaldina udělal prakticky ve stoje kliku gólmanovi a zavěsil do prázdné branky – 0:2. Domácí začínali věřit v blatnické prokletí. Škoda, že Klofák nezužitkoval dvě tutovky a nepojistil naše vedení.

Do druhé půle jsme nastoupili v nezměněné sestavě. Optická převaha domácích dostala skutečnou podobu, byli jsme ve velkém tlaku a často museli „přerušovat hru“. Škoda, že si Francenstein při poločasové klobáse uvědomil, že nedal ještě žádnou kartu ... Během několika minut se žlutilo hned několikrát, vždy na naší straně. Tlak domácích vyústil ve snížení na 1:2, když Tomek nedůsledně pokryl trnovského kudrnáče a nevyběhnuvší Troška střelu k tyči pouze kontroloval. Domácí bohužel nepolevili a dál nás drtili. A Francenstein jakbysmet ... Situace se vyhrotila po faulu na Mirdedina, který sudí posoudil proti nám. Psychicky nás to zrovna nepodpořilo, řešili jsme to dalším přiostřením ve středu pole a výsledkem byla druhá žlutá pro Slampárda a hráli jsme o desíti. Coach Pulec to nesl velmi těžce a jeho slovní komentáře brzy donutili Francesteina, aby požádal hlavního pořadatele aby „vyvedl toho blonďáka v černé bundě z areálu“. Situace byla vyhrocená, vidina magických tří bodů s námi dělala své, naši nervozitu lze pochopit, proč ale Francenstein uboze provokoval našeho coache „skoč mi na péro“ nechápeme.

Na levou stranu nastoupil Šnycl a v deseti jsme se soustředili na bránění výsledku. Sice jsme se dostali do několika brejků, nic výrazného to ale nebylo. Domácí bohužel v závěru srovnali na 2:2 po jasném offside, který nebyl čárovým rozhodčím signalizován. Škoda, že mával Kodyak :-(

Jednoznačně se potvrdilo, že se nám hraje lépe proti fotbalově vyspělejším mančaftům. Kromě Vejprnic jsme měli všechny týmy z horní části tabulky na lopatě. Škoda, že naši sérii přerušíme zimní přestávkou. Již nyní plníme titulní stránky novin, protože jsme 14 dní neporaženi! – viz Plzeňský deník. Pokud dobře počítám, bude naše neporazitelnost na jaře trvat okolo 140 dní!!! Fanouškům děkujeme za přízeň, slibujeme tvrdou zimní přípravu a těšíme se na první jarní deathmatch v Křelovicích. Hip zdar Slovane!


Author: Tomek


Zpět na přehled






JZD Jiskra Křelovice - Slovan Blatnice (B) 3:1 (2:0)

V deseti proti dvanácti

Neděle 2.4.2006 Zimní příprava utekla jako voda a konečně nastal dlouho očekávaný den, kdy jsem měli zúročit všechny „haldy“, „Mašky“ a sklapovačky z tělocvičny. Formu mančaftu jsem důsledně tajili, proto jsme odehráli jediné přípravné utkání na horké půdě nedalekého Zrnka Přehýšov, kde jsme s omlazeným výběrem trenéra Gerda Trunčky urvali cennou remízu 2:2.

Jarní premiéra nás čekala na slavném fotbalovém stánku JZD Jiskra Křelovice, kde se od našeho minulého zápasu nezměnilo vůbec nic. Luxusní kabiny, sklon hřiště takový, že jedna tyč branky je o 25 cm menší než druhá, spodní část hřiště připomínala bažinu, přístup do zámezí jedině v gumačkách, vydržel i reklamní poutač místního autojeřábníka (na zadní straně reklama PENNY market ...) - pokochejte se na přiložených snímcích. Věděli jsme, že terén nebude příliš sedět naší kombinační hře, také jsme věděli, že nás místní inteligenti budou jako obvykle okopávat jak brambory. K žádné změně fotbalových pravidel nedošlo, ke změně však muselo dojít ve způsobu nominací rozhodčích. Z důvodu snížení výdajů na cestovné rozhodčích se svaz rozhodl stavět rozhodčí, kteří bydlí nejblíže ke hřišti, kde se hraje. Jinak se neumíme vysvětlit nominaci ostříleného, velezkušeného a charismatického Aleše Walenty z Pernarce. Přesto jsme se neustále ujišťovali, že osud utkání je hlavně v našich rukou resp. nohou.

Zápas Áčka v Kožlanech byl odložen, mohli jsme si tedy dovolit už tak nabitý kádr doplnit o několik žolíků, trenéři většinou sáhli po oporách Béčka z minulých sezón: Alli, MaoCeTung, Baron. V mančaftu jsme rovněž přivítali dva navrátilce: Mildu Kačányho a gólmana Frantu Plešouna. V hledišti muselo zůstat mnoho hvězd: Leosch, Jimmy, Kodyak i absinthový král Piškot. Coach Pulec překvapil moderní sestavou 4 – 5 – 1, která měla Křelovicím po taktické stránce zlomit vaz: Franta v bráně, Lesba – Baroš – FruFru – Tomek, Kobreti – Bolf - Mirdedine – Milde – Mao, Oleg Verbatov.

Začalo se velmi svižně, středová formace nabitá míčovými ekvilibristy motala domácím hlavy. Pernarecký Walenta ale dlouho neváhal a domácím aktivně vytvářel brankové příležitosti a domácí šli po trestňáku ze střední vzdálenosti do vedení 1:0, když Franta neudržel těžký míč a dorážku hostů jsme jen pasivně kontrolovali. Walentovo prznění fotbalu nesl nejhůře FruFru a po několika vzájemných komentářích a žlutce bylo jasné, že dlouho o jedenácti hrát nebudeme. Stačilo jen počkat na neškodný faul u lajny s vydatným aúúúúú a FruFru šel do sprch. Na předstopera se stáhl Bolf a hrálo se dál, několikrát se pokoušel individuálně prosadit osamocený Oleg, ale domácí stoper připomínal bezmyšlenkovou odkopávací mašinu s IQ 10. Domácí nedokázali početní převahu příliš zúročit, proto se vrátili k oblíbené taktice brutálního fotbalu. Škoda, že se soustředili na našeho neslušnějšího hráče Kobretiho, který se opakovaně ocitl obličejem v bahně a jeho působení na hřišti dokonal domácí hráč nenápadnou loktovkou do oka. Walenta pustil výhodu a pak na faul v tom fofru nějak zapomněl ... Občas se stalo, že nám něco písknul na půlce, ale třeba při Olegovo sražení na hranici pokutového území zůstala píšťalka v klidu. Nevadilo mu ani převlékání domácího hráče uprostřed hřiště, ... občas prohodil pár slov s některým z domácích jak jde život, jaká byla včera diskárna v Pakoslavy a tak. Pár minut před půlí domácí z brejku zvýšili na 2:0, po selhání naší ofsajdové pasti.

Ve druhé půli nám nezbývalo nic jiného než útočit, proto trenér postupně nasadil do zálohy ofenzivně laděného Barona a na hrot Klofáka s buldozerem Álou. V záloze se v první půli tísnilo 5 hráčů a dá se říct, že si navzájem překáželi, po vyloučení FruFrua a vysunutí dalšího útočníka vznikl ve středu pole patřičný prostor. Hráli jsme o deseti, ale měli jsme jednoznačnou převahu, domácí si s početní přesilou nevěděli rady, Alliho hlídali tři hráči a náš tlak se stupňoval. Posílení útoku bylo znát, donutili jsme domácí zadáky chybovat. Měli jsme několik slušných šancí, žádné tutovky to ale nebyly. Domácím se bohužel podařilo vsítit pojistku na 3:0, kdy nás po rychlém brejku přečíslili na hranici vápna a s notnou dávkou štěstí propálili Frantu z bezprostřední blízkosti pod víko. Ani po této brance jsme to nezabalili a dál bojovali, těsně před koncem se Walenta odhodlal k odvážnému kroku a fouknul penaltu za kosu na Alliho, kterou chladnokrevně vsítil Milde a uzavřel účet zápasu na konečných 3:1.

V příštím kole přivítáme na domácí půdě ambiciosní Všeruby. Hrajeme v neděli 9.4. od 16h.

Photky od našeho redakčního papparazziho: Luxusní tribuna s vestavěnými kabinami, Excelentně připravená hrací plocha s vyprodaným hledištěm.


Author: Tomek


Zpět na přehled






Slovan Blatnice (B) - KZJ SK Všeruby 1:8 (0:4)

Brutální výprask

Neděle 9.4.2006 Ve druhém zápase jsme na NouCampu přivítali agilní mužstvo Všerub, které nás na podzim deklasovalo 6:1. Navíc přes zimu údajně posílili a s návratem do Okresu to myslí vážně. Trenéři si byli vědomi kvalit soupeře, proto postavili následující sestavu: Wanyak, Leosch - Baroš - Jimmy - Bolf, Kobreti - Mirdedine - Milde - Slampárd, Klofák - Verbatov. Víc už to našlapat nejde.

Začátek vypadal nadějně. Během 5 minut jsme si vytvořili dvě šance, nejprve na levé straně pozlobil všerubskou obranu Oleg, zanedlouho Klofákova střela těsně vedle tyče už byla z kategorie gólovek. Zbývajících 85 minut nám hosté dávali najevo kam patříme - III. třída to rozhodně není. Odolávali jsme 19 minut, pak přišla střela z 25 metrů pod víko a zanedlouho zaúřadoval větýrek, Wanyak podběhl a bylo to 0:2. Během první půle jsme inkasovali celkem čtyřikrát. Před poločasem se podařilo vstřelit kontaktní branku, kdy Oleg po krásné individuální akci přihrál Klofákovi přímo do kuchyně a ten pohodlně vsítil. Ve druhé půli byli hosté stále při chuti a výsledkem byla ostudná osmička. Klobásy se naštěstí vyprodaly už v sobotu, aspoň nebylo u klandru nablito (z našeho výkonu ...).

Se záchranou soutěže to začíná vypadat bledě, jediným řešením by bylo odhalení korupce ve všech mančaftech, po kterém by se všem (kromě nás!) odebralo 50 bodů, tím by se několik celků dostalo zhruba 30 bodů do mínusu a i kdyby vyhrály všechny zápasy do konce soutěže (ještě 10 kol), tak by se dostaly maximálně na nulu a s našimi třemi body bychom se 100% udrželi.

V neděli 16.4. jedeme do Dobříče.

Screenshoty z vysílání Eurosportu: Všeruby pod tlakem, Olda v akci, Lavička, Rozcvičení.


Author: Tomek


Zpět na přehled






Sokol Dobříč - Slovan Blatnice (B) 2:0 (0:0)

All stars team opět sahal po bodech

Sobota 15.4.2006 Na letošní 17. kolo budou všichni dlouho vzpomínat. Ještě 15 minut před srazem na základně čítala sestava 8 lidí včetně obou trenérů. Trenér Pulec protelefonoval 600 Kč a v úterý údajně obdržel dopis od společnosti T-Mobyle, že ho zařadili mezi TOP 10 zákazníků (víc provolá už jen Radovan Krejčíř) a nabídli mu tarif Top Manager s paušálem 12.500 Kč týdně.

Již po zápase s Všeruby se několik hráčů omluvilo. Důvodem bylo totální psychické zdrchání, osm fíků by přeci jen porazilo i malou krávu. Mezi omluvenými byl nejprve pouze Slampárd a Lesba, postupně se přidal ještě FruFru s lyžařským zájezdem a Kobreti, který si v obavě z dalšího přídělu vzal v práci pro jistotu čtyřiadvacítku. Kapitola sama o sobě je Tomek, na kterého již zřejmě v důsledku pokročilého věku začala působit skleróza. Když mu totiž Pulec těsně před odjezdem do Dobříče zavolal, zjistil, že se nachází na pěší túře 10 kilometrů od základny a tvrdí, že se hraje v neděli .... na jeho obranu je nutno říct, že o nedělním termínu zápasu psal již ve všerubské reportáži, kde na konci jasně stojí „V neděli 16.4. jedeme do Dobříče.“ ... Je vidět, že to nikdo nečte :-( Pulec tedy spolykal zbytek platíčka Alnagonů a zavolal Grizzlymu, že si má vzít strelky. Naštěstí se ukázalo, že kádr Slovanu je velmi široký a kromě obou obětavých trenérů nás podrželi i Mára Pacička, Káva Jr. (čti džejár) a Rom Van Liškenroy. Sestava byla následující: Franta v brance, atomová obrana s ofenzivně laděnými běhavými beky (konečně!!!): Mirdedine – Baroš – Milde – Liškenroy, omlazená záloha: Káva Jr. – Baron – Oleg, útočná formace Šírerovců: Bofferding – Mára Pacička – Klofák. Na lavičce se tísnil jediný náhradník: Grizzly. Vedoucího, zdravotníka i hlavního kotelníka obstaral Radu Radučoju, na lajnu se s praporkem postavil raněný Jimmy. Utkání řídil sudí Kutchera.

V prvním poločase jsme se k překvapení všech presentovali brilantní kombinační hrou. Franta dostal prakticky jedinou příležitost k předvedení svých gólmanských dovedností, kdy po chybném vyběhnutí zachraňoval na brankové čáře Milde. Našemu útoku dominoval hlavně Oleg, překonal všechny protihráče, vystřelil, ale míč směřující do branky na poslední chvíli zastavil obránce. Psychickou oporou nám byl Jimmy na lajně, který svým objektivním postojem získal bezmeznou důvěru Kutchery a tím vnesl uklidňující prvek do naší hry. Naše obrana byla zcela neprostupná, motivaci některých obránců zvyšovaly rodinné příslušnice u lajny (Liškenroyovy místní sestřenky).

Domácí začali 2. poločas velkým náporem, jehož výsledkem byla branka z hranice velkého vápna - 1:0. Poté se opět probudili Šírerovci v útoku, ale vázla finální přihrávka. Zanedlouho trestný kop domácích z 20 m a k překvapení všech míč doplachtil do brány - 2:0. Jeho rychlost byla okolo 12km/h, ale vzhledem k tomu, že Franta obul nepochopitelně hadrové sliky, zmohl se místo zákroku jen na učebnicový telemark doplněný elegantním provazem ...

Následoval opět tlak domácích, ale v rozhodujících chvílích se obávaným místním kanonýrům naštěstí nedařilo. Naše ofenzivní snažení podpořil ještě Grizzly, který střídal Máru Pacičku. O největší zážitek ze zápasu se postaral Oleg Verbatov, od nynějška používající přezdívku Kaká, který se od 70. min nemohl zapojit do žádné akce Slovanu a většinu času trávil u lajny poblíž skupinky stromů. Avizování "hnědého problému" Hangánovi na lajně zaslechl poblíž stojící Liškenroy, kterého popadl tak silný záchvat smíchu, že se zmohl pouze na dvě slova: OLDA ŠVANCARA a závěr utkání jsme absolvovali prakticky v devíti ... Sudí Kutchera byl naštěstí milosrdný a zkrátil utkání o 30 sekund mocným hvizdem píšťalky a památnou větou: "Je konec Oldo, utíkej seč můžeš, záchod je Tvůj!".

Náladu na zpáteční cestu vylepšil Pacička, který při opouštění dobříčského areálu spustil song WE ARE THE CHAMPIONS tak nahlas, že Moeml bude v létě pobírat symbolických 100 Kč, protože aparaturu v podobě Renault Megane dodá Mára jako sponzorský dar ...

Poslední dosažitelné body jsou plánovány na neděli 23.4., kdy sehrajeme psychicky existenční utkání proti inteligentům z Kozojed. Kromě stolů v restauraci jsou zamluveny též Husqarny a v případě výhry o více než jednu branku přislíbil Karel i legendární píseň Jamela. Většina hráčů se bude připravovat již od soboty, kdy proběhne svatba Mirdedina, diváci se tedy určitě dočkají kvalitního fotbalu.

Ilustrační phota (zdroj ČTK): Fru Fru na vysokohorském soustředění, Tomek v době odjezdu do Dobříče opéká buřta.


Author: Tomek


Zpět na přehled




Slovan Blatnice (B) – Sokol Kozojedy 8:1 (3:1)

Přepište dějiny fotbalu ...

Neděle 23.4.200618.kolo jednoznačně vejde do dějin Béčka. Stalo se totiž neuvěřitelné – vyhráli jsme! Omamnou chuť vítězství pamatovali pouze nejstarší hráči, vítězná hymna dávno upadla v zapomnění. Při zadání dotazu „poslední výhra Béčka“ do naší klubové databáze, běžel počítač 2,5 hodiny a těsně předtím než shořel, nalezl utkání datované 15.05.2005, kdy jsme na domácí půdě porazili Nýřany (B) 4:3. Téměř rok jsme čekali na 3 body. Přitom na začátku nebylo vše tak jednoznačné. Posuďte sami ...

Sestava byla oslabená jednak o dva ženichy: Mirdedine a Lesba, kteří řekli své ANO v sobotu na MěÚ Nýřany a plzeňské radnici (detaily viz photo 1 - Mirde, photo 2 - Mirde, photo 3 - Mirde, photo 4 - Lesba). Řada hráčů se ale zúčastnila bujarých svatebních oslav a nevypadali příliš čerstvě. Nejhůře na tom byl coach Pulec, který si pamatoval průběh svatby pouze do 18 hodin. Nastoupili jsme v následující sestavě: Franta, Leosch – Milde – Bolf – Tomek, Soukup – Kobreti – Mao, Baroš – Klofák – Kaká. Pro případ opakování „hnědého problému“ byla na střídačce připravena sada plen Pampers – viz photo 1 a photo 2. Veledůležité utkání řídil Jan Sladký Kozina. Hosté po cestě zabloudili a dorazili s 20 minutových zpožděním. Do Touškova ještě trefili, pak ale jejich autoatlasy světa končily. Naštěstí se zrovna vracel Endží z Rozvadova a za Přimdou narazil na dezorientovanou kozojedskou kolonu, která si myslela, že už je v Německu a poslal je směrem na NouCamp.

Utkání začalo pěkně svižně, během několika minut si oba týmy vytvořili několik příležitostí a vypadalo to na vyrovnanou partii. Velké šance spálil Klofák i Kaká, slibné akce hostů hasil na poslední chvíli jistý Milde a Franta Plešoun. Skóre otevřel hlavou Mao po skotském rohovém kopu zahraném Barošem – 1:0!!! Situaci, kdy jsme vedli jsme dobře znali, věděli jsme, že to nemusí nic znamenat. Vedení bylo potřeba zvýšit minimálně na 5 branek, pak by začali nejoptimističtější hráči věřit (trenéři začínají věřit až po závěrečném hvizdu a nebo poté, co to vyjde v úterý v Pravdě). Naše nedůvěra se bohužel brzy potvrdila, kdy Tomek sice přerušil brejk hostů na půlce, ale v následné výhodě se kozojedskému halfovi nechtěně podařilo přejít přes Maa a přihrát na osamoceného levého útočníka, který po 10 vteřinovém míření na prázdnou branku vsítil – 1:1. Pak přišel nejdůležitější okamžik zápasu, kdy Klofák uklidnil rozvášněné tifosi i psychicky labilnější spoluhráče nádhernou brankou. Akci zahájil po pravé straně únikem TurboSoukup, přesně odcentroval do vápna, kde si Klofák nedělal s koncovkou hlavu a z otočky vypálil levým kuchlem do šibenice – 2:1. Soukup se presentoval brilantními nožíky přes hlavu. Hostující gólman si musel připadat jako na střelnici, většinu míčů pouze pasivně kontroloval, protože by s nimi měl honičku i Petr Čech. Soupeře jsme přehrávali rozdílem třídy, dařila se nám kombinace v záložní řadě, motorem a mozkem celého mužstva byl Marian Kobreti. Pojištění výsledku jsme se dočkali v 39.minutě, kdy právě Kobreti přihrál milimetrovou uličkou Barošovi, který přešel přes 5 obránců a chladnokrevně zakončil na 3:1.

V poločasové přestávce jsme se všichni ujistili, že nic není vyhráno, musíme zvýšit! Na postu předstopera vystřídal Reného Bolfa FruFru. Začátek druhé půle nebyl divácky příliš atraktivní, hosté byli smířeni s porážkou a náš výkon nebyl nijak přesvědčivý. Klasicky jsme se nechali ukolíbat a koledovali si o komplikace. Frenetičtí skandující fanoušci nás však nenechali na holičkách a hnali nás do útoku. Odměnili jsme se jim v podobě brankostroje jaký NouCamp dlouho nepamatoval (nedávná darda od Všerub se nepočítá). V 52.minutě po zaváhání hostujícího gólmana natřikrát zakončoval Klofák – 4:1. Zanedlouho zahrával ze střední vzdálenosti trestňák Milde, radu trenéra „tref bránu“ vzal doslova a napálil břevno, odražený míč profesorsky zakončil Baroš – 5:1!!! Kaká, který promarodil celý týden dnes bohužel neměl souzeno vsítit, při poslední šanci se mu míč doslova zašmodrchal pod nohy – góly jsou uschovány na další zápasy. Debakl hostů nastal v poslední čtvrthodince, to už byli na hřišti i kombinačně laděný Baron a srdcař Mára Pacička. U zrodu naší šesté branky byl Klofák, který nabil Barošovi na hatrick – 6:1. Velkou šanci neproměnil Mao, když bez přípravy zakončoval ostrý centr zprava a olízl pravou tyč. Štěstí stálo při kozojedském gólmanovi při přímáku zahrávaném Pacičkou. Jeho střela s rychlostí 160 km/hod brankářovi málem podrazila obě nohy ... Mára byl skutečně při chuti, z jeho následné brejkové akce a jasným podražení ve vápně jsme těžili pokutový kop, který Milde s přehledem zavěsil – 7:1. Skóre zápasu jsme uzavřeli v posledních minutě utkání, kdy Baroš zahrál rohový kop na zadní tyč, kde číhal FruFru, jehož hlavu usměrnil kladivem do branky Pacička – 8:1!!! Přepište dějiny fotbalu .... NouCampem zazněly oslavné chorály a z kabiny Béčka zazněly po dlouhé době Husqarny.

Celé utkání probíhalo v duchu fair-play. Hosté se naštěstí neuchýlili k provokacím a brutálnějším zákrokům. Díky. Určitě k tomu přispěl i přesný Kozina.

Oslavy vítězství probíhaly do pozdních nočním hodin, mnoho hráčů si užívalo opojné okamžiky v dresech, trošku to připomínalo oslavy postupu do 3.třídy. Novomanžel Mirdedine měl slzy v očích a děkoval hráčům za svatební body. Příští zápas hrajeme v předvečer Májky ve Vejprnicích (neděle 30.4.2006 od 17 hodin, sraz na základně v 16 hodin).


Author: Turista


Zpět na přehled




Puta Puta Vejprnice (B) - Slovan Blatnice (B) 1:0 (0:0)

Ostravská škvára sedla jen Plešounovi

Neděle 30.4.2006 O prodloužení vítězné série jsme se jeli pokusit do Vejprnic. Domácí nás přivítali se dvěma nalajnovanými hřišti: místy podmočeným pažitem a tvrdě uválcovanou černou škvárou. To, co není nikde možné, je u Slepičářů naprosto normální – delegovaný sudí Bofuň se na trávu ani nešel podívat a od stolu rozhodl, že pažit je nezpůsobilý a proto se bude hrát na škvářičce. Asi je to náhoda, ale z deseti utkání vejprnického Béčka se osm hraje na škváře. Trenéři se rozhodli z obtížného terénu těžit maximum, proto postavili následující sestavu: Franta, Mirdedine – Milde – Bolf – Tomek, Honza Karby – Kobreti – Mao, Baroš – Klofák – Kaká.

Trvalo nám 20 minut, než jsme přivykli tvrdému terénu, míč se choval velmi nevyzpytatelně, ještě že Bofuň zvolil černo-červené míče, které se na černé škváře náramně vyjímaly. Povrch naopak dokonale sedl Frantovi v bráně, ve kterém černá škvára silně evokovala ostravské uhlí a pokud se hosté dostali k zakončení, byl neomylný a hlavně si přesně postavil bránu. Průběh prvního poločasu byl pro Slepičáře zcela klasický: beci bezmyšlenkovitě přerušovali hru, záložní řada s přepínacím Kryštofem a dirigentem Studnou, v útoku předseda stavební komise MNV a Ótéčko. My se naproti tomu snažili o konstruktivní hru po zemi (maximálně na dva doteky), Studnu s přehledem gumoval René Bolf, mozkem hry byl kdo jiný než Marian Kobreti brazilsky kombinující s Karbym. Kobreti několikrát udělal voříška i ze samotného Studny – zejména při akci když byl tísněn třemi domácími a přesně přihrál patičkou mezi dezorientovanými hráči - ozvalo se „já se na to vys ...“ (po zápase byl údajně ihned převezen k MVDr. Smolíkové). Dávku smůly si vybral novomanžel Mirdedine, který se při uzavírání ofsajdové pasti málem hlavou srazil s Tomkem – nakonec to odnesl „pouze“ kotník a s pěkným výronem ho brzy střídal další novomanžel Lesba. Co se týče střelecké aktivity v první půli: střely mimo branku 2:9, střely na branku 4:0 (dvakrát Frantu podržela tyč).

Do druhé půle jsme nastoupili v nezměněné sestavě, na lavičce čekali žolíci Baron a FruFru. Poločasová omeleta byla zřejmě vynikající, Bofuň se vrátil jako vyměněný, nejednalo se sice o velké chyby, ale na každou stranu byl používán jaksi jiný metr. Domácí brzy vsítili, když po sérii trestňáků, břevnu a dvou rohových kopech zakončil hlavou nejmenší hráč domácích Ótéčko – 1:0. Domácí se poté stáhli do hlouby svého pole a zbytek utkání jsme je nepřipustili dál než ke středovému kruhu. Domácí se uchýlili k tvrdým zákrokům, Bofuň měl rozdat několik karet, došlo k přitvrzení na obou stranách. Definitivní vyhrocení nastalo po úmyslné likvidační kose ze zadu na Kobretiho – píšťalka arbitra zůstala v klidu a emoce vzplály. Co pak následovalo netřeba rozepisovat, sprosté zákroky, řeči, řeči, řeči, simulace, protesty domácích na Jimmyho posuzování ofsajdů, ... zmatený Bofuň brzy sáhnul do jeho slovníku, který známe z podzimu z Pernarce. Výrazně jsme zvýšili střeleckou aktivitu, vlnící se sítě jsme se však nedočkali.

V neděli 7.5. od 16 hodin přivítáme na domácí půdě lídra tabulky Bezvěrov, který v minulém kole nečekaně zaváhal v Úlicích.


Author: Tomek


Zpět na přehled




Slovan Blatnice (B) – Sázavan Bezvěrov 1:2 (0:0)

První s posledním

Neděle 7.5.2006 Ve 20. kole jsme na Nou Campu přivítali aspiranta na postup do Okresu Bezvěrov. Bezvěrov nepochopitelně okupuje první příčku tabulky (stejně nepochopitelně jako my tu poslední ...), na podzim 2005 jsme na jeho nezpůsobilém terénu těsně prohráli a v minulém ročníku jsme s All Stars týmem přivezli z Bezvěrova bodík za remizu 1:1. Proti takovým soupeřům hrajeme zásadně na tři útočníky: Franta, Lesba – Milde – Bolf – Tomek, Karby – Kobreti – FruFru, Baroš – Klofák (C) – Baron. Na střídačce Leosch, Bámbí, Kodyak a Georginhu! Mirdedinovi se ještě neuzdravil výron z Vejprnic, Verbatov alias Kaká je od Májky nezvěstný, vyšetřování případu se ujal sám rochlovský Colombo, poslední krvavá stopa byla nalezena ve Kbelanech na návsi. Podle spolehlivých zdrojů se Kaká již koncentruje na zápas s Nýřany B, který nás čeká již tuto neděli. Utkání řídil pro nás neznámý sudí Svatopluk Čech z Kaznau. Podle černých brýlí a nekompromisního vjezdu se svojí Fabií WRC přímo do srdce areálu to vypadalo, že píská nejméně divizi (pravděpodobně dostal klíčové utkání III.třídy za odměnu).

Coach Pulec nám svázal nohy taktikou hned od prvních vteřin utkání. Cílem bylo vsítit branku do 5 vteřin a ukončit nekonečné tahanice o nejrychleji vstřelenou branku mezi Lokvencem a Lustrinellim. Základem bylo vyhrát los, což se sice nepovedlo, ale dezorientovaný bezvěrovský kapitán si vybral stranu tak šikovně, aby jejich gólmanovi ve druhém poločase pražilo zapadající slunce přímo do ksichtu. Teorie byla následující: rozehrávající hráč přihraje Kobretimu, ten Mildemu, mezitím 6 hráčů vysprintuje na levý roh velkého vápna hostů, na pravé straně se zároveň ocitne zapomenutý Baroš, kterému přesně nacentruje Milde, následuje centr do vápna a nekompromisní zakončení a vedeme 1:0. Prakticky šlo všechno jako na drátkách, pouze k Mildemu se dostal míč o 30 metrů více dozadu oproti plánu, jeho 80-ti metrový pas bohužel nevyšel a výsledkem byla šance hostů zakončená břevnem :-(

Začátek byl pro nás celkově slabší, Bezvěrov byl aktivnější a během 20-ti minut při nás dvakrát stálo štěstí. Poprvé po Frantově „mám ... nemám“, podruhé po zmatku v malém vápně zachraňoval Karby na brankové čáře. Neproměnění několika tutovek velmi rychle nastartovalo známého nerváka Pičavara, který většinu spoluhráčů tak konstruktivně kritizoval, že zbytek 1. půle chodili se sklopenýma hlavama. Po konsolidaci obrany a zpřesnění rozehrávky jsme udeřili. Nejprve se procítěným levasem presentoval Kobreti, brzy na to předvedl Karby bravurní slalom ve vápně, z úhlu trefil pouze dobře vyběhnutého gólmana. Ve výčtu našich příležitostí nesmí chybět ani Mildeho mazaná rozehrávka přímáku, kdy si do ulice naběhl Baroš, ideálně vypálil, ale gólman opět zázračně kryl. Hosté těžce nesli náš tlak a to, co předváděli, se nedá nazvat jako „nesportovní chování“: lokty, kosy, oplácení, simulace, ... vše za poklidného přihlížení hlavního arbitra. Několik naprosto nezávislých odborníků vidělo v první půli minimálně 1x rote (za ohnání se loktem) a 1x pentle za jasnou kosu na Bolfa – dnes nejlepšího hráče.

Druhou půli jsme zahájili v nezměněné sestavě, emoce se v kabinách trošku uklidnily, Pičavarovi aplikoval klubový zdravotník nitrožilně 500ml Diazepamu (Horse Edition). Užuž to začínalo vypadat na oboustranně přijatelnou remízu, když hosté z rychlého protiútoku vsítili na 0:1. Autorem branky byl kdo jiný než Pičavar, který vyváděl jako kdyby mu jeho rodný Sázavan slíbil za branku minimálně přestup do Chelsea. Běhal po hřišti jako blázen a chrlil ze sebe nepublikovatelné nesmysly, na jeho spoluhráčích bylo vidět, že se za něj stydí ... Při rozehrávce jsme naštěstí znovu nezkusili úvodní signál a udrželi tak nadále stav 0:1. Vyrovnání na sebe nenechalo dlouho čekat, celé to začal Baroš, který na pravé straně 5 minut vodil 4 hráče, přihrál osamocenému Klofákovi, jehož střelu zadáci taktak uklidili do zámezí. Rohový kop rozehrával nezvykle Milde a v závaru na malém vápně se nejlépe zorientoval hlavičkový mág FruFru a překrásnou rybičkou vyrovnal – 1:1. Vyrovnávací gól nám nalil šťávu do žil, tiffosi u klandru řádili jako pominutí a vypadalo to na body. V laufu byl hlavně Klofák, který byl po celý zápas mimořádně aktivní a sportovně agresivní, škoda, že mu tam nepadlo ani jedno oblíbené kuchélko. Z našeho tlaku těžili bohužel hosté, když šli z brejkové akce opět do vedení 1:2. Do konce utkání to na hřišti hodně jiskřilo, hlavní sudí opakovaně žral i s navijákem Pičavarovi divadelní vložky, přehlížel slovní, loktové i slinové výměny názorů, vypadalo to, že je mu to všechno úplně jedno. Tiffosi na lajně byli ve varu a několik se jich dokonce dožadovalo nastoupení do hry (hlavně Oliver měl velkou chuť srovnat kapitána i s Pičavarem). Poslední šanci v podobě přímáku jsme měli po faulu na Barona, všichni hráči ve vápně, Bámbí vehementně clonící ve zdi málem zabil dva hostující hráče, ... střela mířila vysoko do korun stromů.

Sudí Svatopluk Čech se nedostavil na tiskovou konferenci narychlo svolanou k Rourovi do garáže. Sportovní komentátoři a sběratelé podpisů na něj marně čekali s památníčky před vchodem do kabiny rozhodčího, sudí však zmizel ve stylu Davida Coperfielda a pravděpodobně unikl odpadem ve sprchách do GEBERITU na venkovních WC a odtud naskočil do své Fabie a uháněl na Kaznau. Příští zápas sehrajeme v Nýřanech v neděli 14.5.2006 od 15 hodin.


Author: Tomek


Zpět na přehled




Tesla Nýřany (B) - Slovan Blatnice (B) 4:1 (1:1)

Tentokrát to nevyšlo

Neděle 14.5.2006 Sraz na základně nevěštil nic dobrého. Kromě dlouhodobě zraněného Mirdedina a Kobretiho, který byl na pravém slovenském sobáši, se po deseti letech kvůli rodinné oslavě omluvil FruFru, Lesbu sužují horečky, jarní opora Karby jr. se zrakvil v Plasích. Pulec klasicky obvolával všechny aktivní členy Slovanu. Kromě probuzení několika spáčů se dozvěděl několik novinek: Franta Plešoun, který ještě o půlnoci v hospodě vykřikoval, že je nulák a že Nejřany vychytá, byl ve stavu „total geschrotten naplech edelstal“, od Barona se Pulec dozvěděl, že platí to, co mu v sobotu slíbil, ale bylo tam malinké nedorozumění, místo „počítej se mnou“ Baron prý říkal „nepočítej se mnou“. Pulcovi nezbylo nic jiného než odvolat FruFrua z oslavy přesně ve chvíli sfoukávání svíček (díky!) a zázračně se podařilo probudit Jimmiho Hendrixe a Bámbího. Sice měli oba v krvi 2,5 promile, Bámbí navíc avizoval omezení v hlavičkování a kopech, nakonec nás bylo dvanáct. V nýřanském areálu se nakonec objevil i zombie Franta, ale do branky se odmítal postavit a při pohledu na něj se mu to nikdo ani nesnažil vymlouvat. Sestava byla následující: Soukup, Leosch – Bámbí – Bolf – Tomek, Kaká – Jimmy – Milde - FruFru, Baroš – Klofák. Na střídačce osamocený Kodyak. Utkání řídil velezkušený sudí Káli Majer.

Domácí na nás podle očekávání vyrukovali kombinační hrou zezadu s omlazeným útokem (tradiční palič šancí Štaubr zůstal bohužel na lavičce, zaplať pámbů i známý nervák Černoch). Domácí měli několik příležitostí, gólman Soukup je s přehledem eliminoval. Strůjci našich útočných akcí byli Klofák s Barošem, ze zálohy podporováni hlavně Mildem a FruFruem. Kaká dnes plnil zejména defenzivní úkoly, Jimmy se po deseti minutách zavzdušnil ... První branka domácích padla po nedorozumění v obraně a ušmudlaná „střela“ k tyči přeskočila Soukupovu rukavici jen díky drnu. Domácí měli nadále optickou herní převahu, ale za delší konec provazu jsme tahali my. Nabídnuté trestňáky a rohové kopy jsme trestuhodně zahazovali. Naším nepřítelem byl jednoznačně terén – nejřanský trávník je jedním z nejhorších v okrese, místním funkcionářům doporučujeme spojit se s generálním manažerem Zrnko Přehýšov Gerdem Trunčkou, který jim poradí, jak se dostat alespoň na úroveň jejich louky (navíc s možností vedlejšího příjmu za prodej sena).

Aktivitou hýřil opět Klofák, který je podle slov trenérů „překvapením jara“. Předváděl doslova Hřebíkovský pressing a jeho úsilí se brzy dočkalo brankového ocenění. To když skvěle četl hru domácích zadáků, zpracoval těžký míč a byl zastaven na hranici pokutového území faulem. Exekuce se ujal Milde a přesně vypálil na ve zdi clonícího Jimmiho, který v pravý okamžik svojí maličkostí (od vánoc jeho domácí váha zobrazuje ERROR) naklonil celou zeď a bylo to 1:1.

V poločasové pauze se trenérovi hlásily dvě posily. Prvním byl právě navrátivší se svatebčan Kobreti, od nynějška požívající přezdívku slovenského reprezentanta Mateja Krajčíka. Druhým byl Mirdedine, pro kterého je utkání v rodných Nýřanech tradičně srdeční záležitostí a po shlédnutí první půle byl nervově tak v hajzlu, že ho přestal bolet kotník a dožadoval se nástupu do hry.

Oživení hry přinesl od prvních vteřin Krajčík. Doslova se mazlil s balónem, vtipně si narážel s povětšinou statickými spoluhráči, po nástupu Mirdedina konečně získal běhavého partnera. Nutno přiznat, že rozdíl ve fyzičce a tonáži hráčů se ve druhé půli nekompromisně projevil. Teď už můžeme říct, že povinná účast všech Béčkařů na sobotním Běhu nýřanské stávky, kterou nařídil coach Pulec, nebyla optimální. Plánované zrychlení ve druhé půli se kupodivu nedostavilo. Co nám záviděli všichni přítomní byl Soukup v brance, kterého utkání zastihlo ve famosní formě. Domácí se ho snažili pochopitelně vyřadit ze hry a prasácky dojížděli předem ztracené míče podrážkou – hajzlové. Za tu jejich loutku v bráně by ho vyměnili okamžitě.

Pravidlo „nedáš-dostaneš“ pořád platí. Úplný rozklad domácí obrany vedený Krajčíkem, opakované zakončení do hráče, 100% tutovka. Domácí šli z protiútoku znovu do vedení 2:1. Navíc zanedlouho pronikající Simír předvedl ve vápně očividný Barandov a Káli Majer neváhal. Penalta znamenala zvýšení na 3:1, ale nás to kupodivu nakoplo. Mezi obranou a útokem zela obvyklá 50-ti metrová díra, ale v útoku jsme byli stále aktivní. Znovu to byl Klofák, který motal domácím bekům hlavy a situaci vyřešili sražením ve vápně. Penaltu bohužel Milde neproměnil. Podařilo se mu sice rozvlnit síť, ale pouze tu ochrannou ve výšce 15 metrů :-(

V závěru utkání si domácí coach Savaldo dovolil zariskovat a zapojil do hry i starší matadory: frustrovaného Štaubyho a přepínacího Aspika se zavázanou makovicí (dále Xindl) – toho času hráče Staré gardy Slovanu! Domácí zaslouženě vedli, i když výsledek neodpovídal hře, ale to co se stalo těsně před koncem se nedá nazvat jinak než sviňárna největšího kalibru. Soukup šel nekompromisně do nebezpečného souboje, získal míč pod kontrolu a když se chystal rozehrát, zezadu dostal od Xindla pěstí do ledvin a poroučel se k zemi (škoda, že nechytal Franta, protože jinak by si pěstí do jeho ztvrdlých ledvin zlomil ruku). Když to viděl Bámbí, okamžitě vystartoval, shrnul toho zmr... na zem, nasadil mu kravatu a pouze zázrakem ho nezabil. Poté, co se podařilo deseti hráčům Bambího odtrhnout, Xindl pouze vyplašeně civěl a s koktáním couval. I podle slov jeho spoluhráčů je to u něj normální. Největší tragédií je fakt, že takovej vypatlanec hraje za blatnické staré pány, běhá po našem pažitu, koupe se v našich sprchách, pereme jeho smradlavej dres, ... a pak se neudrží a dá pěstí do zad Filipíncovi. Vyzíváme tedy touto cestou vedení SG aby podniklo příslušné kroky a zamyslelo se nad svým kádrem plným kontroverzních individuí.

Závěrečný odstavec věnuji výkonu hlavního arbitra Káliho Majera. Předvedl svůj standardní výkon plný nepřesností, nutno dodat, že škodí na obou stranách stejně a podle všeho zcela neúmyslně. Sprostý zákrok pochopitelně neviděl a následnou bitku, kterou nešlo řešit jinak než rote, ohodnotil žlutkou pro oba hráče. To byl opravdová třešnička na dortu jeho dnešního katastrofálně nejistého řízení zápasu.

Příští zápas sehrajeme doma v neděli 21.5.2006 od 16 hodin proti Prdelci.


Author: Tomek


Zpět na přehled




Slovan Blatnice (B) – Sokol Pernarec 2:4 (1:4)

Hola hola, IV.třída volá

Neděle 21.5.2006 V předvečer finále hokejového MS proti Švédsku jsme na NouCampu přivítali Pernarec, který balancuje na hranici sestupu a přijel se porvat o pro něj životně důležité 3 body. Naše psychická pohoda měla být velkou výhodou, naproti tomu víme, že se nám lépe hraje proti fotbalově vyspělejším mančaftům. Hosté dorazili s mírným zpožděním, k naší radosti s Pivrncem v bráně (dnes bohužel střízlivým). Trenéři měli k dispozici prakticky kompletní kádr, omluvil se pouze bijec Franta, který údajně vymlátil hospodu. Sestava: Wanyak, Lesba – Milde – Bolf – Tomek, Mao – Mirdedine – Krajčík – FruFru, Klofák – Baroš. Na střídačce připraveni: Kaká, Leosch a Baron. Čest řídit důležité utkání dostal krajský sudí Rys Ostrovid.

Úvod utkání nám vyšel na 100%. Pár vteřin po úvodní rozehrávce hostů jsme získali míč a Milde z hlouby pole vyslal ideální pas na Klofáka, který si pohrál s pernareckými zadáky, prostřelil Pivrnce a bylo to 1:0. Potvrdily se naše předpoklady o nejisté obraně hostů a Díře v bráně. Za několik minut opět hosté sledovali pouze Klofákova záda, když se sám řítil na bránu, tentokrát byl Pivrnec na místě. Zanedlouho klasický Barošův průnik do vápna, tvrdá střela málem zlomila Pivrncovi nohy, vypadalo to, že si vylepšíme skóre ... Hosté reagovali na sérii našich šancí stažením rychlonohé Jedenáctky na předstopera, což se brzy ukázalo jako geniální tah, protože stál u zrodu většiny protiútoků. Míč byl stále na našich kopačkách a diktovali jsme tempo hry. Bohužel přišla nesmyslná penalta za jasné filmování ve vápně, které pan krajský rozhodčí Ostrovid posoudil ve stylu finále Ligy mistrů velmi necitlivě a bylo to 1:1. Vůbec jsme si nepřipouštěli, že by to mohl být zlomový okamžik, ale byl. Přestali jsme hrát, nakopávali míče na tísněného Klofáka a Baroše a asi naivně doufali, že si to tam Pivrnec nějak sám nafackuje. Slabší chvilky si vybral Tomek, jehož nedůrazná patička v malém vápně a následný nepovedený ofsajd-systému znamenal vedení hostů 1:3. V obou případech se jednalo o brejkové akce, založené pernareckou Jedenáctkou. Tři branky v rozmezí 8 minut nás srazily do kolen. Místo naší kontaktní branky hosté do poločasu zvýšili na nepříjemných 1:4, zranil se Mirdedine a Tomek odrazil Mildemu ledviny zepředu. Přítomní diváci začali u klandru spontánně zvracet ...

V kabině jsme vyslechli Pulcovu tvrdou kritiku. Do začátku druhé půle nastoupili Leosch a Kaká, brzy na to Baron. Baroš se stáhl na stopera, hráli jsme na 3 útočníky. Opět jsme ovládli hrací plochu, zkonsolidovali obranu a hráli s Pernarcem prakticky na půlku. Zhruba v polovině druhého dějství jsme se konečně dočkali gólového ohodnocení, když Klofák vybojoval penaltu, kterou chladnokrevně proměnil flegmatický Baron – 2:4. Naděje tedy žila. Náš aktivní pressing byl velice účinný, ale hlavní arbitr ho často hodnotili formou ŽK a to se nám stalo osudným. Po dvou žlutkách v rozmezí několika minut viděl Bolf ROTEwailera:-( a hráli jsme o deseti. Přesto jsme hosty dál mačkali na vlastní polovině, parádně vypálil bez přípravy Klofák, Wanyho levaso z přímáku Pivrnec eliminoval za hranicí svých možností ...

Příští zápas hrajeme v SOBOTU 28.5.2006 od 17 hodin ve Vochově.


Author: Tomek


Zpět na přehled




Sokol Vochov - Slovan Blatnice (B) 3:0 (1:0)

Pěkné fotbalové odpoledne

Neděle 27.5.2006 Paralelní zápas Áčka dával tušit problémy se sestavou. Díky mravenčí práci Pulce jsme to ale dali dohromady a po odjezdu Áčka do Líní zůstalo na Základně dostatek kvalitních hráčů, mimořádnými posilami byli Bámbí (jarní stálice), Káva Junior a Pados. Vyrazili jsme tedy v klidu směr Vochov. V Nýřanech nás ale čekala pohroma v podobě nezvěstného Franty Plešouna plus „dovolali jste se do schránky ...“. Pulec upadl do mdlob a probral se až ve Vochově, kde jsme začali situaci řešit. Z pěti kandidátů na gólmana byl nakonec vybrán Jimmy, který jel do Vochova kvůli zranění pouze mávat a na klobásu. Do úvodního hvizdu zbývalo 20 minut a my neměli ani rukavice ani Jimmyho registračku. Navíc celá Blatnice byla vylidněna - všichni na fotbale, zbytek již pod vlivem. Jen zázrakem se podařilo odchytit zabandážovaného ortopedo-revmatika Honka, který právě míjel značku BLATNICE a bleskově vyzvedl Krastyho čerstvě nažehlené tepláky, s Janou podnikli vloupačku do Rourovo bejváku pro registračku a vyrazil do Vochova. Zápas řídil náš oblíbenec Frajtrštajn, takže bylo jasné, že domluva nebude možná. Při vypisování zápisu sice slíbil, že chvilku počkáme, pak se ale v 16:59 objevil na ploše a hodlal zahájit zápas. Prostě férovej chlap ... V tu dobu se naštěstí nad lesem vynořila zelená Honkova Felda WRC jedoucí 180 km/hod a registračka i Krastyho nádobíčko bylo včas na místě. Honek bude za tento příkladný čin odměněn v rámci ukončení sezóny, kdy mu bude vyčleněn 1 kg toho nejlahůdkovějšího masa! Sestava: Krasty, Lesba – Bámbí – Bolf – Tomek, Kaká – Milde – Krajčík – FruFru, Klofák – Baroš. Na střídačce připraveni: Bofferding, Káva Jr., Pados.

Na domácích byla od prvních minut znát nervozita. Stále měli na paměti prohru z minulé sezóny, kdy je pohřbil v poslední minutě Baron. Otázku zachování existence ve III.třídě mají vochovští na rozdíl od nás stále nevyřešenou. Podle Ausbuhra na předstoperu, který asi zase vyrostl a ligového brankáře bylo jasné, že preferují jistotu vzadu. V útoku jsme byli jednoznačně aktivnější, po několika zkušebních únicích Klofáka a Baroše neunesli domácí náš tlak a v závaru ve vlastním vápně zahráli rukou a Frajtrštajn nečekaně písknul penaltu. To pro nás byl tak velký šok, že ji Milde neproměnil :-( Mírně nás to rozhodilo, ale domácí byli střelecky impotentní a brzy jsme taktovku opět převzali my. Nedokázali jme bohužel proměnit ani Barošovu dum-dumovku ani Klofákovy nožíky. Domácí zahrozili velmi sporadicky, jejich první branku jsme si vsítili prakticky sami, když jsme jim po chybném výkopu namazali - 1:0. Z dlouhodobých statistik vyplývá, že vedení od počátku zápasu nám vůbec nevyhovuje, takže se vše vyvíjelo v podstatě podle plánu. Do hry však čím dál více zasahoval hlavní arbitr, kterému stačilo pár sporných výroků k tomu, aby nás psychologicky rozebral. Jasně si byl vědom přísné penalty nařízené za ruku ve vápně a instinktivně se to snažil kompenzovat. Otáčení faulů a autových vhazování v náš neprospěch nás mírně rozehřálo (resp. vyhlášené horké hlavy už neměli červené bělmo, ale spíše bílé rudmo), všechny nás ale dostal po sestřelení Baroše. Bylo to ve vápně, zezadu, bez balónu, ... obránce se po zákroku ihned vydal do kabin, protože si byl jist, že je to jasná rote. Jenže Frajtrštajn nic nepísknul a tím nás dostal přesně tam, kam potřeboval. Začali jsme držkovat, komentovat, provokovat a to včetně nejslušnějších členů OFS Plzeň-sever (bitka s přehýšovským Segym už je promlčena :-)).

Do kabin nás vyprovázel sílící déšť a poučky sudího, ať si dá Krasty pozor na srážení míče rukama před sebe. Dokonce odvlekl Krastyho do své kukaně a předčítal mu tam pravidla. Pasáž o srážení míče však nenašel a o důvodech proč s chtěl být s Krastym o samotě, lze jen spekulovat. Na protesty mávajícího Georginha ohledně jasné rote a penalty reagoval Frajtrštajn slovy „stejně byste jí nedali“. Coach Pulec byl psychicky na dně a musel do hry.

Nástup Bofferdinga byl velkým oživením, vytvořili jsme si nespočet příležitostí a viditelně přehrávali domácí, kteří bránili ubohý náskok. Proti nám stál ale domácí famosní gólman Chvalovský a Frajtrštajn, který ve druhé půli prakticky neopustil středový kruh a kromě svých píšťalkových výkonů nás provokoval i slovně, klepáním si na čelo apod. Na jeho hlavu se začala postupně snášet kritika i od domácích hráčů a ultras. Nejprve si nevšiml Mildeho „přehlavičkování“ o půl metru vyššího Ausbuhra, pak domácím nefouknul jasnou penaltu a třešnička na dortu byl zákrok 3 metry ve vápně, který citlivě vytáhl na hranici pokutového území jako přímák. Frajtrštajn má zřejmě v úmyslu proniknout do naší nejvyšší fotbalové soutěže, přítomným hráčům i fanouškům předváděl, kdo je na hřišti pánem. Bylo to dokonalé zprznění fotbalu.

Výsledek byl stále 1:0 a rozhodně jsme to nezabalili. Otevřeli jsme hru a soustředili se na ofenzivu. Bravurní sólíčko předvedl Krajčík, který udělal voříšky z osmi hráčů, místo střely volil na úrovni penalty přihrávku. Mimořádně aktivní Bofferding svým výkonem strhával ostatní hráče. Jeho výlety byly často ukončovány nepovolenými zákroky domácích beků, Frajtrštajn by ale Bofounovi nepísknul ani kdyby dostal šlapák do obličeje. Otevřená hra umožnila našemu soupeři několik brejkových akcí. Krasty vynikal zejména díky skvělé práci nohou, reflexivně vyrážel, přesto v závěru dvakrát kapituloval na konečných 3:0, které naprosto neodpovídají dění na hřišti.

Příští zápas hrajeme v neděli 4.6.2006 od 16 hodin doma proti Kaznějovu (B).


Author: Tomek


Zpět na přehled




Slovan Blatnice (B) – Lachema Kaznějov 2:3 (2:2)

Klasika

Neděle 4.6.2006 Kaznějov byl dalším mančaftem, který si přijel na půdu Slovanu pojistit setrvání v prestižní III.třídě. Vzhledem k nabité marodce a Frantovi, který už tuto sezónu ukončil, vypadala sestava 4 – 3 – 3 takto: Krasty, Lesba – Bámbí – Bolf – Tomek, Kaká – Milde – Kobreti, Soukup - Klofák – Baroš. Na střídačce připraveni: FruFru, Bofferding a Leosch. Utkání řídil Walenta z Pakoslavy.

O úsměvný začátek utkání se postaral nabuzený Klofák, který po pozdravení diváku nechal stát Walentu i kapitána hostů na půlce s nataženou rukou k pozdravu a vysprintoval k rituálnímu hlavičkovém výskoku. Během první půle všem ukázal, že jeho nabitost a celková jarní forma je opravdu monstrózní. Ještě než promluvily Klofákovi strelky, dostal se do samostatného nájezdu Soukup – ve snaze o přehození vyběhnuvšího, k zemi padající gólmana mu v poslední chvíli míč skočil a holení vypálil metr vedle:-( Po dalších minelách hostujících zadáků bylo jasné, že obrana je jejich nejslabším článkem. Pak přišly nádherné fotbalové momenty. Nejprve vyslal Milde milimetrovou šajtlí do úniku Soukupa, který přes spojku zařadil rovnou trojku a ideálně našel Klofáka, který s jistotou zakončil - 1:0. Pár minut poté Baroš vybojuje zdánlivě ztracený míč a opět přihrává na Klofáka před brankou, který chladnokrevně zvyšuje na 2:0. Tuto situace, kdy od počátku vedeme, velmi dobře známe. Navíc na podzim jsme v Kaznějově vedli 0:1 ještě v 70. minutě, přesto byl závěrečný výsledek 5:1. Do husquaren bylo rozhodně daleko ...

Po druhé brance hosté převzali aktivitu a naše obrana se dostala do permanentního tlaku. Díky nekompromisním, obětavým a často i chirurgickým zákrokům (zejména Bámbího třímetrový skluz letmo, při kterém vyhloubil kolenem půlmetrový rigol v malém vápně) jsme drželi dvoubrankové vedení. Sestava hostů byla evidentně doplněná posilami z áčka, ale nedokázaly se individuálně prosadit. První branka Kaznějova byla velmi diskutabilní. Kobreti se nedokázal vykličkovat ze závaru několika hráčů, sražen k zemi řešil situaci taktickým zalehnutím balónu. Walenta nařídil nepřímý kop z relativně velkého úhlu, který kaznějovský exekutor vypálil přímo na branku a po teči našeho hráče skončil v síti překvapeného Krastyho. Naše námitky, že míč netečoval nikdo z hostů Walenta komentoval: „slyšel jsem, že míč byl tečován“. Tečoval ho ale jednoznačně náš hráč. Jak rozhodčí poznal podle sluchu, že mlasklo kaznějovské stehno a nikoliv blatnické netušíme. Hosté tlačili dál a naše útočné příležitosti ubývaly. K vyrovnání došlo po nenápadné akci po levé straně, kdy se uvolnil nejlepší hráč hostů a z 20 metrů propálil Krastyho – 2:2.

Do druhé půle nastoupil hned od počátku Leosch, brzy na to i FruFru a Bofferding. Rozhodně jsme se nesoustředili na bránění remízy, ale hosté byli ve druhé půli zkrátka lepší a hrálo se převážně na naší polovině. Optická převaha sice byla jednoznačná, ale v kolonce „shots on goal“ svítilo na Eurosportu stále 2 (z první půle). Walenta pouštěl tvrdší hru, ale překvapil nás nepřímákem v našem vápně za Reného komentáře. Střeleckou impotenci hosté potvrdili ušmudlanou střelou do zdi. Schylovalo se k tradičnímu infarktovému závěru (jako kupříkladu ve Vejprnicích). Psychicky nás držel nad vodou Krasty v bráně, který nás svým mocným přeskakujícím hlasem hnal na branku. Udržet míč vepředu nebo v záloze bylo čím dál obtížnější a naše obrana řešila jednu prekérku za druhou. Nebudu to natahovat, zkurv ... góla jsme dostali po kuriosní situaci, kdy Tomek důsledně (ale ne úplně) pokryl nejmenšího hráče na hřišti, který v pádu hlavičkoval do země přímo před Krastyho, kde se míč zákeřně odrazil od drnu přesně do protipohybu. Do hajzlu!

V neděli 11.06.2006 od 17 hodin sehrajeme předposlední utkání této sezóny (a na nějakou dobu i ve III. třídě) na půdě Úlic.


Author: Tomek


Zpět na přehled






SK Viktoria Úlice - Slovan Blatnice (B) 0:1 (0:1)

Zasloužená výhra

Neděle 11.6.2006 V šlágru předposledního kola jsme si jeli do Úlic pro tři pouťové body. Podle některých nejmenovaných zdrojů OFS mají Úlice stále teoretickou naději na záchranu soutěže. Nám nešlo o nic jiného než o vítězství a opojné tři body, žádné snahy o potopení zachraňujících se Úlic nebyli. Problémy se sestavou není potřeba rozebírat, do dresů se svléklo všech 11 hráčů plus trenér, více nás zkrátka nebylo. V žádném případě se však nedalo mluvit o slepené sestavě: v brance nastoupil Soukup, před ním: Leosch, Bámbí, Bolf, Tomek, záložní řada: FruFru, Milde, Kobreti, drtivý útok: univerzál Krasty (dnes s vizáží Didiera Drogby), nažhavený TurboHasič a kanonýr jara Klofák. Na střídačce osamocený Bofferding! Pro Mildeho mělo utkání zvláštní náboj, neboť se po 15 letech vrátil na místo, kde se kvůli němu (tehdy dorostenec) odehrála památná hromadná bitka, zakončená předčasným ukončením zápasu a právnickou dohrou. Vyhecované utkání řídil pan Long.

Od prvních minut jsme diktovali tempo zápasu a náš útok u soupeře vzbuzoval velký respekt. Naším největším protivníkem byl úlický jitrocelo-jetelový tvrdý terén, na kterém se toho s míčem TeamGeist opravdu nedalo moc dělat. Domácí se pokoušeli o rychlé vstřelení branky, ale naši zadáci pokrývali úlické hráče velmi zodpovědně, ofsajd systém fungoval skvěle a Honza Karby na lajně požíval Longovy důvěry. Slabinou domácích byla evidentně obrana a gólman. Klofák i TurboHasič se několikrát řítili do pokutového území, terén byl však hrozný a rychlost našich hráčů byla spíše překážkou. První tutovku měli nečekaně domácí, kdy pomezní Karby spolu s Longem posoudili sporný ofsajd ve prospěch útočícího mužstva, Hezucký naštěstí hlavou minul. Domácí se záhy ujistili, že pravidlo nedáš-dostaneš je neúprosné ... Ihned po našem autovém kopu domácí na půlce takticky faulovali, k rozehrávce se okamžitě hrnul Drogba a navzdory radám spoluhráčů i trenérů „kam chvátáš ty čů....“, fenomenálně vysunul Klofáka, který se na 3 krocích zbavil beků a s přehledem skóroval - vedli jsme 0:1. Na adresu Drogby padala ihned samá chvála: „výborně Tomášku ...“.

Navzdory našemu vedení, pekelnému horku i terénu jsme pokračovali v ofenzivní hře. Drogba byl při chuti a v rozmezí několika minut připravil několik šancí. Na druhé straně TurboHasič bojoval s terénem a čím dál více i s rozhodčím Longem, který mu dával jasně najevo, že ví o koho se jedná a pochopitelně nepískal ani přifilmované, ale bohužel ani skutečné fauly. Naše poslední významná akce první půle byl přímák z 25 metrů, který Mára 180 km/hod rychlostí vyslal do kukuřice za rohovým praporkem.

V poločasové pauze řešil trenér a zároveň jediný náhradník Pulec menší dilema, protože se pět hráčů dožadovalo střídání. Bofferding nakonec nahradil Mildeho, ostatní museli aplikovat Brufen, Francovku, Opodeldok a vrátit se na plac.

Jako vždy pozitivně zapůsobil nástup Bofferdinga, kterému terén vůbec nevadil. Série kliček zakončoval profesorskými pasy. Jeden z takových pasů bohužel nezužitkoval Klofák, když vypálil levasem a vyběhnuvší gólman míč nechtěně chytil. Slibnou tutovku měl i TurboHasič, z úhlu pálil do boční sítě, a Kobreti, který bez přípravy zakončoval ostrý centr těsně vedle tyče. Úsměvný okamžik následoval po přímáku Bofferdinga, poté co míč skončil 15 metrů nad bránou v ochranném pletivu, některý ze spoluhráčů komentoval „nevadí – je to zakončený“. Útočná hra přinášela mnoho šancí, ale na druhou stranu byla fyzicky velmi náročná a přibývalo svalových zranění. Postupně se tak k chodícímu Bolfovi přidal i Klofák a Drogba a na výzvy v podobě lahůdkových pasů nebyli schopni reagovat (padaly památné hlášky „rvi ho ...“, „ty vole, vždyť už nemůže ...“). Domácí se vrhli do zoufalého náporu, Hezuckého vystřídal známý Přepínák, do útoku se natrvalo vysunuli další dva hráči. Domácí si postupně vypracovali tři šance, naši branku ale strážil famózní Soukup s exkluzivní formou. S jistotou pokryl nebezpečné centry i střely ze střední vzdálenosti. Chuť domácím útočníků definitivně sebral po reflexivním vyražení nechytatelné střely z bezprostřední blízkosti.

V posledních deseti minutách jsme se snažili udržet míč na našich kopačkách, domácí prakticky rezignovali. Překvapily nás některé verdikty hlavního arbitra, který se snažil domácím očividně pomoci, ať už to byly rozdílně posuzované fauly, či Hasičův pokus o dohrání zápasu u rohového praporku nebo nesmyslné nastavování 6 minut. Domácí inteligenti potvrzení sestupu do Pralesní ligy psychicky neustáli a v samotném závěru se pokusili vyprovokovat bitku, ale naše psychicky odolná obrana to s úsměvem vyřešila.

Po závěrečném hvizdu jsme v kabině dlouho nemohli vzpomenout, jaký je vlastně ten vítězný pokřik, sloky s OLEOMAC ani STIHL se vůbec nerýmovaly, pak si naštěstí kapitán Klofák vzpomněl a budovou zazněly mocné Husqarny! Těžký úkol má před sebou vedoucí mužstva Grizzly, protože se znovu potvrdil pozitivní vliv Lesbovo absencí, jakmile vynechá, bereme tři body. Lesbovi bude muset Grizzly diplomaticky vysvětlit jeho klíčovou roli v týmu.

V neděli 18.06.2006 od 16 hodin hrajeme poslední mač sezóny proti béčku Manětína. Trenér Pulec se vyjádřil pro ČTK, že bere pouze výhru a tím pádem dosažení magického dvouciferného celkového počtu bodů (12). Jednak na Manětín umíme zahrát (viz podzimní předehrávka) a jednak v minulém kole prohrál na domácí půdě s Úlicemi 0:2. Navíc upozorňujeme fotbalové fanoušky, že na nedělní utkání Béčka bezprostředně navazuje duel Brazílie – Austrálie (v Mnichově od 18 hodin), takže milovníci jižních prvků si od 16 do 20 hodin přijdu na své.


Author: Tomek


Zpět na přehled




Slovan Blatnice (B) – Sokol Manětín (B) 3:3 (0:1)

Georginhu vrať se!

Neděle 18.6.2006Poslední mač letošního ročníku a na nějakou dobu i ve III.třídě jsme hráli na domácí půdě proti béčku Manětína, které v posledních utkáních několikrát nečekaně zaváhalo. Na obou týmech byla patrná deprese z prohraného utkání naší repre s Ghanou, cílem bylo zahrát si fotbálek a hlavně přežít 90 minut v 45-ti stupňovém hicu. Sestava: Krasty v brance, Leosch – Bámbí – FruFru - Tomek, Mao – Milde – Kobreti - Baroš – Klofák – Hynessadro Del Piero. Na střídačce připraven brazilec Georginhu. Zápas řídil Jan Sladký Kozina.

Sestava hostů budila respekt, nejtlustější hráč měl sotva 65 kilo, dva až tři áčkaři včetně nebezpečného Muntariho. Hmotnostní a promilová převaha na naší straně byla evidentní, navíc nesnesitelné vedro ... Nečekaně jsme to ale byli my, kdo uchopil vývoj utkání do svých rukou. Během několika minut se dostal Del Piero do několika velkých šancí, vlnící se sítě jsme se však nedočkali. Del Piero se zřejmě zalekl vysokých příspěvků do béčkařské pokladny a nechtěl vstřelil dabl-hatrick. Jinak si nelze vysvětlit sérii neproměněných samostatných nájezdů. Ani jedna z variant zakončení nevyšla, nejprve zkoušel projít až do kuchyně, pokus o přehození brankáře skončil nad, pokus o obstřelení efektní šajtličkou také mimo ... Hosté na pět našich tutovek odpověděli několika propagačními střelami, které bez problémů kryl charismatický Krasty v tmavě černém klimatizovaném dresu. Obrana dirigovaná Bámbím fungovala spolehlivě, občasné vypouštěčky zavzdušněného Tomka jistil neúnavný Mao a jistý FruFru. Při jednom z mnoha Bámbího nekompromisních zákroků, uštědřil útočící hráč Bámbímu loktovku do hlavy a skončil na zemi s natrženým uchem a pořádným motexem. Po odborném ošetření byl za pár minutek zpět ve hře. Skóre zápasu otevřeli hosté kuriosním gólem, když se štěstím získali míč na hranici šestnáctky a následný centr zakončili hlavou přímo Krastymu pod nohy a byly z toho potupné jesle – 0:1. Do konce první půle jsme mohli minimálně vyrovnat, největší příležitost měl áčkař Kobreti, který si naskočil na centra zprava – hlavička těsně minula branku. Ještě před poločasovou pauzou musel střídat otřesený Bámbí, nastoupil legendární Georginhu, na stopera se stáhnul Baroš.

Na začátku druhé půle chtěli hosté rychle rozhodnout a naše obrana několikrát řešila závar ve vápně. Do hry se čím dál více zapojoval Muntari a zanedlouho to bylo 0:2. Zkonsolidovali jsme obranu a všechny akce hostů eliminovali již v zárodku. Mimořádný výkon předváděl Leosch, který kapitána Manětína doslova vygumoval a znechutil. Del Piero už neměl tolik šancí jako v první půli, přesto se dokázal prosadit. Po skotském rohovém kopu Mildeho si lišácky počkal u přední tyče a nedal gólmanovi sebemenší šanci – 1:2. Pak už vzal osud utkání do svých nohou Georginhu, který svojí aktivitou vyburcoval již vyždímané spoluhráče. Po 60-ti minutách v úmorném vedru nastala nečekaná situace, všichni chtěli hrát, nabízeli se, hra na jeden dotek s rychlým přenesením hry, to vše ozdobené brilantními jižními prvky v podání Georginha. Hra byla nejen efektní ale i efektivní, Georghu na sebe stáhnul pět až devět hráčů soupeře a pak ideálně přihrával na volné spoluhráče. K vyrovnání na 2:2 došlo po vysunutí Klofáka, který si nedělal se zakončením hlavu a osvědčeným kuchlem mazácky přehodil brankáře. Vysíleného Klofáka poté střídal Francesco Totti. Uběhlo pár minut a božský Georginhu opět překrásným pasem vysílá rychlonohého MaoCeTunga, který dokonává obrat - 3:2!!! Zažívali jsme zvláštní pocity, na jedné straně jsme měli radost ze hry, viděli jsme, že jsme schopni zahrát proti fotbalově vyspělejším týmům, na druhé straně jsme věděli, že sestup nás nemine a čeká nás okopávání v Blbákově a neexistující koupelna v Doubravě:-( Asi aby nám to nebylo tak líto, hosté těsně před koncem vyrovnali na 3:3 a dokončili remízový brankostrojový víkend na NouCampu.

Podařilo se nám dosáhnou dvouciferného celkového počtu bodů (10) a sestup do Pralesa je nezvratný. Pietní akce proběhne 5.7. na Základně. Vedoucí Grizzly vzkazuje všem hráčům (zejména vyhlášeným kartařům), aby nezapomněli přijít s nabitýma prkenicema.

Děkujeme všem fanouškům za podporu a věříme, že nás podpoří v příštím ročníku a do roka a do dne oslavíme postup zpět do „trojky“.


Author: Tomek


Zpět na přehled